Intra a jak jde život...

Na serveru stream.cz se objevilo video o Intře. Je to již starší kousek, některé informace nejsou úplně přesné, ale to nevadí. V zásadě je zde Intra představena správně a navíc jsou zde vyjádření odborníků - lékařů. A zde je: Doporučuji ke shlédnutí. Nudné pasáže přeskakujte jak umíte :) Přeji hezkého Silvestra.

Evidence zakázek (zkratka EZak) a Pracovní deník (zkráceně PrD) - toť mé zatím vrcholné dílo v oblasti programování. Ne, že bych byl kdovíjakej machr programátor. Ale okolnosti a vlastní zájem mě dovedly k tomu, že jsem programování zkusil, pak ještě víc a nakonec mě to i malinko živí. Všechno odstartoval můj kamarád, který potřeboval software na sledování zakázek a výkonu pracovníků. Vzal jsem to, protože na to nespěchal, dobře platil - Karle díky :) - a dávali jsme to dokupy postupně a zlehka. Co vzniklo, to vzniklo. Šupnul jsem to do shareware a Zakázky se docela ujaly. Zvláště drobní podnikatelé si libují, neb jim to sedne jak cenově, tak funkčně. Potřeboval bych na tom dělat dál. Vlastně bych rád vytvořil novou verzi, aby to běželo i na Vistách. Ale nestíhám. A taky hlava už mi to nějak nebere - jde to všechno pomaleji, než před pár lety, kdy jsem s tím začal. No, uvidíme. Letos jsem na přání Přeštické dřevovýroby - která se tak stala vlastně druhým sponzorem vývoje - přidělal m

Blíží se vánoce a tím také konec roku. Lidé finišují s nákupem dárků a podnikatelé a živnostníci (jako třeba já) nabízí své vánoční zboží a zároveň hlídají své roční příjmy. To aby utratili co se dá, protože jinak budou větší daně. Takže je to frmol a hoňka. Já ale prodávám Intru. Díky tomu stíhám konec roku poměrně v pohodě. Intra může být také skvělý vánoční dárek, jenže to si moc lidí neuvědomí. Navíc se jim může zdát, že je to příliž velká investice do zdraví svých bližních. A tak je sice zájem o Intru a Nutrii kolem vánoc také větší než jindy, ale ne zas o tolik, aby mě to strhalo. Jak je vidět, Intra pomáhá (k mému) zdraví i tímto způsobem. Takže tak. Já vzal realitu vážně a nabídnul jsem některým milým zákazníkům, že jim dám Intru jako dárek. K vánocům. K Silvestru. Nebo jen tak, z lásky. Samozřejmě, že to není jen tak, že bych rozdával až bych se úplně rozdal. Nějaké podmínky jsem stanovil, aby mě to nezrujnovalo. A zatím se držím :) Nu, divte se, nebo nedivte. Někteří po tom d

Nebyl čas, nebyla nálada, nebylo mi dobře. Proto jsem tu nebyl a nenapsal ani řádek. Přitom by bylo o čem psát! Tak například jsem se pokusil založit účet u mBanky - to je na dlouhé vyprávění. Nebo jsem se pustil do tvorby e-shopu pro Intru. Dílčí výsledek je možné spatřit zde , ale ještě nejsem spokojen :-( Naše Sára měla narozeniny, což je také na samostatnou vzpomínku a určitě jsou z toho nějaké fotky. Také byl Mikuláš - o tom jsem si chtěl "popsat" celé dlouhé povídání! Jo a taky se blíží vánoce, Nový rok, Silvestr... Je toho hodně. A jak to tak bývá, když je až moc věcí na výběr, nestihne se zpracovat ani jedna. Jo, jo... Tak jsem se z toho alespoň vypovídal :)

Dostali jsme pohlednici z Izraele. Maželka je sklamaná: chtěla nějakou přírodu, nebo architekturu. Ale já jsem nadšen. Mě se líbí moc. A konec-konců; kus přírody je tam taky a architektura jakbysmet! A hlavně tam jsou ty děti. Jsou kouzelný a k pomilování! :) Doufám, že mě někdo nenařkne z pedofilie - o tomhle "pomilování" nemluvím. Jenže všichni jsme tak zblblí dobou, uvolněnou morálkou a informacemi z médií, že nás napadne právě tohle. Je to doba na palici, ne-li na mašli... Ale ta pohlednice! Kvalita je hrozná a skenováním jsem tomu taky nepomohl. I tak je ale vidět (na originále) to, co jí dává kouzlo. Tomu klučinovo totiž přímo svítí očka. Něco se kolem děje! Holčička je trochu vyplašená. Ještě, že má staršího bráchu, kterej se nebojí a všemu (skoro) rozumí. Jen asi nemohla zachytit ten správnej směr pohledu. Tak jí brácha jednou rukou ukazuje a druhou pomáhá natočit hlavičku makovičku. Skvělé! Líbí se mi to hodně. Je v tom něco ryzího. Žádná maska. Žádná snaha o image.

Já vím; káva asi není úplně nejzdravější pití. Jenže mi docela chutná. Nebylo tomu tak vždy... Kávu jsem začal pít až někdy v třiadvaceti létech života svého pohnutého. Bylo to na dětském táboře ve Střechově n. Sázavou. Jo, to byly časy :) Dnes ji piju denně, poněvač to je chvíle odpočinku. V klidu vypitá káva je něco podobného jako návštěva masérského salónu, posezení v parku, nebo natažení se na válendě po celodenní dřině v lese. Prostě pohoda. Odpočinek. Uvolnění. Dneska jsem si nedopitou kávu vzal k počítači. Popíjím ten zbytek a píšu si blog. Blogový příspěvek na oslavu kávy... Dopil jsem a končím. Mňam. P.S. Kdokoliv četl tento příspěvek, nechť si udělá svou vlastní oblíbenou kávu, sedne k PC a napíše sem komentář. Vychutnám si jeho čtení s dalším hrnkem dobré a lahodné kávy :) Poznámečka na okraj: někomu se stále pletou pojmy: káva není kráva a holinky nejsou hodinky. To jen, abych v tom měl jasno...

Přesněji bych měl napsat "Židovské hřbitovy". Takové morbidní téma, že. Ba ne. Spíše naopak. Je to k životu a je to aktuální. Dostal jsem totiž zakázku na tvorbu software pro evidenci židovských hřbitovů a hrobů a náhrobků a tak všelijak podobně. Co k tomu dodat? Jsem rád. Mám zajímavou práci, bude z toho nějaký ten peníz a navíc je to velmi zajímavé. Například donedávna jsem nevěděl, co je to Beth olam. To ví málokdo. Také se to někdy píše Bejt olam. To je hebrejsky. A znamená to Dům věčnosti. Česky hřbitov. Ona je s tím spojena spousta dalších věcí ze židovské historie, což je velmi zajímavé, ale nebudu o tom psát, páč si to nepamatuju. Pro mě je důležitý ten kšeft. To mě s přátely židy momentálně pojí nejvíc :)