úterý 27. listopadu 2007

Pohlednice z Izraele

Dostali jsme pohlednici z Izraele. Maželka je sklamaná: chtěla nějakou přírodu, nebo architekturu. Ale já jsem nadšen. Mě se líbí moc. A konec-konců; kus přírody je tam taky a architektura jakbysmet! A hlavně tam jsou ty děti. Jsou kouzelný a k pomilování! :)



Doufám, že mě někdo nenařkne z pedofilie - o tomhle "pomilování" nemluvím. Jenže všichni jsme tak zblblí dobou, uvolněnou morálkou a informacemi z médií, že nás napadne právě tohle. Je to doba na palici, ne-li na mašli...

Ale ta pohlednice!
Kvalita je hrozná a skenováním jsem tomu taky nepomohl. I tak je ale vidět (na originále) to, co jí dává kouzlo. Tomu klučinovo totiž přímo svítí očka. Něco se kolem děje! Holčička je trochu vyplašená. Ještě, že má staršího bráchu, kterej se nebojí a všemu (skoro) rozumí. Jen asi nemohla zachytit ten správnej směr pohledu. Tak jí brácha jednou rukou ukazuje a druhou pomáhá natočit hlavičku makovičku. Skvělé!

Líbí se mi to hodně. Je v tom něco ryzího. Žádná maska. Žádná snaha o image. Jsou tam takoví, jací jsou doopravdy. A řekl bych (byť je znám jen z pohlednice), že to jsou príma děcka. A možná, že ne. Možná jsou úplně obyčejní a průměrní. Ale i tak uděli radost nejméně jednomu člověku na světě. Jenom tím, že jsou. A ani o tom nevědí...
Ale to nevadí. Vřelé díky! - kulíšci :)
...a nespadněte!

P.S. Děkuji také fotografovi, panu Maxu Aengelovi (fakt se ti to povedlo!) a Irče Vaňkátů za poslání (co jako má bejt to "ha, ha" v textu! Děláme, že jsme nepochopili, že je to provokace...).

středa 21. listopadu 2007

Dal jsem si kafe

Já vím; káva asi není úplně nejzdravější pití. Jenže mi docela chutná. Nebylo tomu tak vždy...
Kávu jsem začal pít až někdy v třiadvaceti létech života svého pohnutého. Bylo to na dětském táboře ve Střechově n. Sázavou. Jo, to byly časy :)
Dnes ji piju denně, poněvač to je chvíle odpočinku. V klidu vypitá káva je něco podobného jako návštěva masérského salónu, posezení v parku, nebo natažení se na válendě po celodenní dřině v lese. Prostě pohoda. Odpočinek. Uvolnění.
Dneska jsem si nedopitou kávu vzal k počítači. Popíjím ten zbytek a píšu si blog. Blogový příspěvek na oslavu kávy... Dopil jsem a končím. Mňam.

P.S. Kdokoliv četl tento příspěvek, nechť si udělá svou vlastní oblíbenou kávu, sedne k PC a napíše sem komentář. Vychutnám si jeho čtení s dalším hrnkem dobré a lahodné kávy :)

Poznámečka na okraj:
někomu se stále pletou pojmy: káva není kráva a holinky nejsou hodinky. To jen, abych v tom měl jasno...

úterý 13. listopadu 2007

Hřbitovy

Přesněji bych měl napsat "Židovské hřbitovy". Takové morbidní téma, že.

Ba ne. Spíše naopak. Je to k životu a je to aktuální. Dostal jsem totiž zakázku na tvorbu software pro evidenci židovských hřbitovů a hrobů a náhrobků a tak všelijak podobně. Co k tomu dodat? Jsem rád. Mám zajímavou práci, bude z toho nějaký ten peníz a navíc je to velmi zajímavé. Například donedávna jsem nevěděl, co je to Beth olam. To ví málokdo. Také se to někdy píše Bejt olam. To je hebrejsky. A znamená to Dům věčnosti. Česky hřbitov.

Ona je s tím spojena spousta dalších věcí ze židovské historie, což je velmi zajímavé, ale nebudu o tom psát, páč si to nepamatuju. Pro mě je důležitý ten kšeft. To mě s přátely židy momentálně pojí nejvíc :)

pondělí 12. listopadu 2007

Hodiny

Dostal jsem hodiny.
Takové jen obyčejné, reklamní, nástěnné. Od společnosti Lifestyles. To je ta, co od ní nakupuji Intru a Nutrii, mé oblíbené potravinové doplňky.
Ty hodiny měly upadlou ručičku. Vteřinovou. Tak jsem je rozebral, ručičku opravil a zase jsem je složil. Fungují.

Jak tak dneska sedím před PC - venku je zima, nevlídno - a přemýšlím, do čeho se pustím, přišlo na mě spaní. Takové to skoro zimní polospaní. To příjemné, zádumčivé.
Sedím tedy u PC (jak jsem již řekl), oči mám zavřené, a poslouchám hodiny: tik-tak, tik-tak... Velmi příjemné. Takové uklidňující.

Tož jsem rád, že je mám. V době digitální, netikavé, mi vytvářejí příjemnou, domácí atmosféru. A navíc ukazují čas poměrně přesně. Co chtít víc od hodin, že?!