Intra a jak jde život...

Já vím; káva asi není úplně nejzdravější pití. Jenže mi docela chutná. Nebylo tomu tak vždy... Kávu jsem začal pít až někdy v třiadvaceti létech života svého pohnutého. Bylo to na dětském táboře ve Střechově n. Sázavou. Jo, to byly časy :) Dnes ji piju denně, poněvač to je chvíle odpočinku. V klidu vypitá káva je něco podobného jako návštěva masérského salónu, posezení v parku, nebo natažení se na válendě po celodenní dřině v lese. Prostě pohoda. Odpočinek. Uvolnění. Dneska jsem si nedopitou kávu vzal k počítači. Popíjím ten zbytek a píšu si blog. Blogový příspěvek na oslavu kávy... Dopil jsem a končím. Mňam. P.S. Kdokoliv četl tento příspěvek, nechť si udělá svou vlastní oblíbenou kávu, sedne k PC a napíše sem komentář. Vychutnám si jeho čtení s dalším hrnkem dobré a lahodné kávy :) Poznámečka na okraj: někomu se stále pletou pojmy: káva není kráva a holinky nejsou hodinky. To jen, abych v tom měl jasno...

Dostal jsem hodiny. Takové jen obyčejné, reklamní, nástěnné. Od společnosti Lifestyles. To je ta, co od ní nakupuji Intru a Nutrii, mé oblíbené potravinové doplňky. Ty hodiny měly upadlou ručičku. Vteřinovou. Tak jsem je rozebral, ručičku opravil a zase jsem je složil. Fungují. Jak tak dneska sedím před PC - venku je zima, nevlídno - a přemýšlím, do čeho se pustím, přišlo na mě spaní. Takové to skoro zimní polospaní. To příjemné, zádumčivé. Sedím tedy u PC (jak jsem již řekl), oči mám zavřené, a poslouchám hodiny: tik-tak, tik-tak... Velmi příjemné. Takové uklidňující. Tož jsem rád, že je mám. V době digitální, netikavé, mi vytvářejí příjemnou, domácí atmosféru. A navíc ukazují čas poměrně přesně. Co chtít víc od hodin, že?!