Intra a jak jde život...

Blíží se vánoce a tím také konec roku. Lidé finišují s nákupem dárků a podnikatelé a živnostníci (jako třeba já) nabízí své vánoční zboží a zároveň hlídají své roční příjmy. To aby utratili co se dá, protože jinak budou větší daně. Takže je to frmol a hoňka. Já ale prodávám Intru. Díky tomu stíhám konec roku poměrně v pohodě. Intra může být také skvělý vánoční dárek, jenže to si moc lidí neuvědomí. Navíc se jim může zdát, že je to příliž velká investice do zdraví svých bližních. A tak je sice zájem o Intru a Nutrii kolem vánoc také větší než jindy, ale ne zas o tolik, aby mě to strhalo. Jak je vidět, Intra pomáhá (k mému) zdraví i tímto způsobem. Takže tak. Já vzal realitu vážně a nabídnul jsem některým milým zákazníkům, že jim dám Intru jako dárek. K vánocům. K Silvestru. Nebo jen tak, z lásky. Samozřejmě, že to není jen tak, že bych rozdával až bych se úplně rozdal. Nějaké podmínky jsem stanovil, aby mě to nezrujnovalo. A zatím se držím :) Nu, divte se, nebo nedivte. Někteří po tom d

Nebyl čas, nebyla nálada, nebylo mi dobře. Proto jsem tu nebyl a nenapsal ani řádek. Přitom by bylo o čem psát! Tak například jsem se pokusil založit účet u mBanky - to je na dlouhé vyprávění. Nebo jsem se pustil do tvorby e-shopu pro Intru. Dílčí výsledek je možné spatřit zde , ale ještě nejsem spokojen :-( Naše Sára měla narozeniny, což je také na samostatnou vzpomínku a určitě jsou z toho nějaké fotky. Také byl Mikuláš - o tom jsem si chtěl "popsat" celé dlouhé povídání! Jo a taky se blíží vánoce, Nový rok, Silvestr... Je toho hodně. A jak to tak bývá, když je až moc věcí na výběr, nestihne se zpracovat ani jedna. Jo, jo... Tak jsem se z toho alespoň vypovídal :)

Dostali jsme pohlednici z Izraele. Maželka je sklamaná: chtěla nějakou přírodu, nebo architekturu. Ale já jsem nadšen. Mě se líbí moc. A konec-konců; kus přírody je tam taky a architektura jakbysmet! A hlavně tam jsou ty děti. Jsou kouzelný a k pomilování! :) Doufám, že mě někdo nenařkne z pedofilie - o tomhle "pomilování" nemluvím. Jenže všichni jsme tak zblblí dobou, uvolněnou morálkou a informacemi z médií, že nás napadne právě tohle. Je to doba na palici, ne-li na mašli... Ale ta pohlednice! Kvalita je hrozná a skenováním jsem tomu taky nepomohl. I tak je ale vidět (na originále) to, co jí dává kouzlo. Tomu klučinovo totiž přímo svítí očka. Něco se kolem děje! Holčička je trochu vyplašená. Ještě, že má staršího bráchu, kterej se nebojí a všemu (skoro) rozumí. Jen asi nemohla zachytit ten správnej směr pohledu. Tak jí brácha jednou rukou ukazuje a druhou pomáhá natočit hlavičku makovičku. Skvělé! Líbí se mi to hodně. Je v tom něco ryzího. Žádná maska. Žádná snaha o image.

Já vím; káva asi není úplně nejzdravější pití. Jenže mi docela chutná. Nebylo tomu tak vždy... Kávu jsem začal pít až někdy v třiadvaceti létech života svého pohnutého. Bylo to na dětském táboře ve Střechově n. Sázavou. Jo, to byly časy :) Dnes ji piju denně, poněvač to je chvíle odpočinku. V klidu vypitá káva je něco podobného jako návštěva masérského salónu, posezení v parku, nebo natažení se na válendě po celodenní dřině v lese. Prostě pohoda. Odpočinek. Uvolnění. Dneska jsem si nedopitou kávu vzal k počítači. Popíjím ten zbytek a píšu si blog. Blogový příspěvek na oslavu kávy... Dopil jsem a končím. Mňam. P.S. Kdokoliv četl tento příspěvek, nechť si udělá svou vlastní oblíbenou kávu, sedne k PC a napíše sem komentář. Vychutnám si jeho čtení s dalším hrnkem dobré a lahodné kávy :) Poznámečka na okraj: někomu se stále pletou pojmy: káva není kráva a holinky nejsou hodinky. To jen, abych v tom měl jasno...

Přesněji bych měl napsat "Židovské hřbitovy". Takové morbidní téma, že. Ba ne. Spíše naopak. Je to k životu a je to aktuální. Dostal jsem totiž zakázku na tvorbu software pro evidenci židovských hřbitovů a hrobů a náhrobků a tak všelijak podobně. Co k tomu dodat? Jsem rád. Mám zajímavou práci, bude z toho nějaký ten peníz a navíc je to velmi zajímavé. Například donedávna jsem nevěděl, co je to Beth olam. To ví málokdo. Také se to někdy píše Bejt olam. To je hebrejsky. A znamená to Dům věčnosti. Česky hřbitov. Ona je s tím spojena spousta dalších věcí ze židovské historie, což je velmi zajímavé, ale nebudu o tom psát, páč si to nepamatuju. Pro mě je důležitý ten kšeft. To mě s přátely židy momentálně pojí nejvíc :)

Dostal jsem hodiny. Takové jen obyčejné, reklamní, nástěnné. Od společnosti Lifestyles. To je ta, co od ní nakupuji Intru a Nutrii, mé oblíbené potravinové doplňky. Ty hodiny měly upadlou ručičku. Vteřinovou. Tak jsem je rozebral, ručičku opravil a zase jsem je složil. Fungují. Jak tak dneska sedím před PC - venku je zima, nevlídno - a přemýšlím, do čeho se pustím, přišlo na mě spaní. Takové to skoro zimní polospaní. To příjemné, zádumčivé. Sedím tedy u PC (jak jsem již řekl), oči mám zavřené, a poslouchám hodiny: tik-tak, tik-tak... Velmi příjemné. Takové uklidňující. Tož jsem rád, že je mám. V době digitální, netikavé, mi vytvářejí příjemnou, domácí atmosféru. A navíc ukazují čas poměrně přesně. Co chtít víc od hodin, že?!

Jen tak krátce o našem křečkovi. Vlastně je to asi ona, křečková. Je skvělá a je s ní zábava. Původně to byl Filip. Pak jsme zjistili podle chytrých knížek, že to není křeček on, ale křeček ona. Tak to děti změnily na Fifinka. Ta fotka není moc povedená (nedostatek světla a jen foťák v mobilu). Takže raději komentář: vlevo je panenka, vpravo Fifinka. V pozadí knížky v knihovně. Mezi nimi Fifinka ráda běhá, pokud jí tam pustíme. Jeden čas jsme jí tam pouštěli často. Zkončili jsme s tím, protože jsme ji pak nemohli odtrhnout od četby. To bylo přemlouvání, aby šla zpátky do klece! Bejt to jen na mě, tak bych ji naučil číst nahlas. Zbytek rodiny mě ale přesvědčuje, že to není možné. Ale já to stejně zkusím. Jen co ti nevěrci zase odjedou k babičce, hned se do toho pustím...!