Intra a parfémy Refan
Měl jsem mírně veselý zážitek:
zazvonil zvonek, jdu otevřít. Za dveřmi nějaká slečna. Rychle jsem v hlavě analyzoval situaci, abych si ji zařadil. Svědkové Jehovovi: ne. Sociálka: ne. Obecní úřad: také ne. Průzkum veřejného mínění: možná...
Než jsem stihnul domyslel, slečna spustila. Tedy začala mluvit. Ale já ji nerozumněl ani slovo. Až po chvilce jsem se trochu chytnul, poněvadž jsem rozeznal slova jako "Kaufland" a "Hypernova" a taky "stánek". Byl to příval slov a (zřejmě i) vět a já jen stál a zíral.
Pak vytáhla z kabelky nějakou krabičku, strkala mi jí pod nos a zase něco povídala. Byl jsem z toho mírně paf.
Po několika minutách, ve kterých krabička přešla z její ruky do mojí - ani nevím jak, se mi podařilo nadechnout a skočit do té její záplavy slov. Povídám: "A co to jako je?"
Něco říkala, pochytil jsem slovo "parfém".
"Aha," říkám - na víc jsem se nezmohl.
Mezitím mi krabičku zase sebrala, vytáhla z kabelky dva flakony - to už jsem tušil, že to budou parfémy - a začala mi to stříkat na ruce. Musím přiznat, že v tuto chvíli jsem jí začal vycházet vstříc. To už jsem se totiž maličko vzpamatoval a byl schopen natolik přemýšlet, že jsem se rozhodl to vyzkoušet. Inu, proč ne.
Postříkala mi vnitřní část zápěstí: na každou ruku jeden parfém. To se mi zdálo být docela rozumné. A hlavně, během této procedury jsem získal čas (asi 3 sekundy) na přechod do protiútoku. Začala sice něco o tom, že "chvilku počkáme...", ale to už jsem mizel v bytě a přes rameno jsem na ní volal: "Já vám také něco dám!"
Spíše jsem jen vytušil, než skutečně zaznamenal, její překvapení. Ale to už jsem se vracel a s uspokojením konstatoval, že se mi podařilo ji rozhodit. Tohle jí fakt dostalo. Není zvykem v této branži něco dostávat. Tak maximálně kopačky mezi dveřmi. Evidentně to pro ni byla nová zkušenost.
Jak jinak: nesl jsem jí leták o Intře. Jak jsem totiž stál mezi těmi dveřmi a snažil se porozumět o co kráčí, napadla mě skvělá myšlenka: když ona může mě, já můžu jí. Intra si zaslouží reklamu, tak proč to nevyužít.
"Tady vám něco daruju", povídám já.
"Co je to?" povídá ona, mírně překvapená. Mimochodem: to byla první věta, kterou pronesla normálně, lidským a neafektovaným hlasem. Bylo jí rozumět.
"Skvělé produkty", říkám. "Intra a Nutria. Směs výtažků z bylinek, ovoce a zeleniny."
"Tak děkuji", řekla ona a šupla leták "Intra a Nutria spolu nejlépe" do kabelky.
A pak zase spustila tím svým naučeným způsobem. No, bylo to už trochu lepší. A abych si prý přivoněl, a který z nich bych si vybral, a že jeden stojí jen 1000 Kč a že budou mít stánek v oněch dříve zmíněných obchoďácích a ať tam určitě příjdu a tak všelijak.
Povídám jí: "Heleďte, já tam nechodím."
"Ne?, tak tentoktát přijďte."
"Asi ne", říkám. "Víte, já kromě toho, že užívám Intru, užívám i parfémy. Jsou asi tak 10x lacinější než ty vaše a jsou skvělé".
"Jo? A co je to za parfémy?"
"Značka Refan. Stáčené, laciné a kvalitní. Mám jeden flakon na každý druh a do flakonu jen doplňuji dle potřeby. Nemusím zbytečně utrácet za nové a nové flakony. Jo, Refan je Refan".
"Aha, to neznám...", diví se ona.
"To máte tak", říkám zase já. "Intra patří dovnitř, parfémy Refan vně."
A tak to skončilo. Jen pro úplnost: nebyla tam sama. Celý barák byl plný těchto dealerů, chlapců v hrozných, pro ně naprosto nevhodných kvádrech, bílých košilích a kravatách. Hrůza. Vizuálně z toho nejlépe vyšla ona slečna. Ale zas ten její přednes! Opravdu jsem zpočátku myslel, že mluví turecky, nebo tak nějak. Ale ne! Bylo to česky. Potíž byla v tom, že to měla tak najetý. Prostě nahodila básničku a jela. Trochu obdoba průvodců na českých hradech a zámcích. Jen asi tak 10x rychlejší a naprosto nesrozumitelné.
Slečna přišla s nabídkou, splnila svou profesní povinnost. Já jsem mohl nabídnout Intru (páč Intra je nejlepší ;-) a také parfémy Refan. Tím jsem udělal reklamu jak sobě, tak i svému kamarádovi, kterýžto je prodejcem těchto parfémů a flakónů v ČR.
A proto: Nakupujte parfémy Refan a nakupujte Intru! Intra do vašich útrob, Refan na vaší pokožku. Budete zdraví a voňaví!
Zde jsou parfémy refan a zde flakony.
Intra a Nutria jsou zde.
zazvonil zvonek, jdu otevřít. Za dveřmi nějaká slečna. Rychle jsem v hlavě analyzoval situaci, abych si ji zařadil. Svědkové Jehovovi: ne. Sociálka: ne. Obecní úřad: také ne. Průzkum veřejného mínění: možná...
Než jsem stihnul domyslel, slečna spustila. Tedy začala mluvit. Ale já ji nerozumněl ani slovo. Až po chvilce jsem se trochu chytnul, poněvadž jsem rozeznal slova jako "Kaufland" a "Hypernova" a taky "stánek". Byl to příval slov a (zřejmě i) vět a já jen stál a zíral.
Pak vytáhla z kabelky nějakou krabičku, strkala mi jí pod nos a zase něco povídala. Byl jsem z toho mírně paf.
Po několika minutách, ve kterých krabička přešla z její ruky do mojí - ani nevím jak, se mi podařilo nadechnout a skočit do té její záplavy slov. Povídám: "A co to jako je?"
Něco říkala, pochytil jsem slovo "parfém".
"Aha," říkám - na víc jsem se nezmohl.
Mezitím mi krabičku zase sebrala, vytáhla z kabelky dva flakony - to už jsem tušil, že to budou parfémy - a začala mi to stříkat na ruce. Musím přiznat, že v tuto chvíli jsem jí začal vycházet vstříc. To už jsem se totiž maličko vzpamatoval a byl schopen natolik přemýšlet, že jsem se rozhodl to vyzkoušet. Inu, proč ne.
Postříkala mi vnitřní část zápěstí: na každou ruku jeden parfém. To se mi zdálo být docela rozumné. A hlavně, během této procedury jsem získal čas (asi 3 sekundy) na přechod do protiútoku. Začala sice něco o tom, že "chvilku počkáme...", ale to už jsem mizel v bytě a přes rameno jsem na ní volal: "Já vám také něco dám!"
Spíše jsem jen vytušil, než skutečně zaznamenal, její překvapení. Ale to už jsem se vracel a s uspokojením konstatoval, že se mi podařilo ji rozhodit. Tohle jí fakt dostalo. Není zvykem v této branži něco dostávat. Tak maximálně kopačky mezi dveřmi. Evidentně to pro ni byla nová zkušenost.
Jak jinak: nesl jsem jí leták o Intře. Jak jsem totiž stál mezi těmi dveřmi a snažil se porozumět o co kráčí, napadla mě skvělá myšlenka: když ona může mě, já můžu jí. Intra si zaslouží reklamu, tak proč to nevyužít.
"Tady vám něco daruju", povídám já.
"Co je to?" povídá ona, mírně překvapená. Mimochodem: to byla první věta, kterou pronesla normálně, lidským a neafektovaným hlasem. Bylo jí rozumět.
"Skvělé produkty", říkám. "Intra a Nutria. Směs výtažků z bylinek, ovoce a zeleniny."
"Tak děkuji", řekla ona a šupla leták "Intra a Nutria spolu nejlépe" do kabelky.
A pak zase spustila tím svým naučeným způsobem. No, bylo to už trochu lepší. A abych si prý přivoněl, a který z nich bych si vybral, a že jeden stojí jen 1000 Kč a že budou mít stánek v oněch dříve zmíněných obchoďácích a ať tam určitě příjdu a tak všelijak.
Povídám jí: "Heleďte, já tam nechodím."
"Ne?, tak tentoktát přijďte."
"Asi ne", říkám. "Víte, já kromě toho, že užívám Intru, užívám i parfémy. Jsou asi tak 10x lacinější než ty vaše a jsou skvělé".
"Jo? A co je to za parfémy?"
"Značka Refan. Stáčené, laciné a kvalitní. Mám jeden flakon na každý druh a do flakonu jen doplňuji dle potřeby. Nemusím zbytečně utrácet za nové a nové flakony. Jo, Refan je Refan".
"Aha, to neznám...", diví se ona.
"To máte tak", říkám zase já. "Intra patří dovnitř, parfémy Refan vně."
A tak to skončilo. Jen pro úplnost: nebyla tam sama. Celý barák byl plný těchto dealerů, chlapců v hrozných, pro ně naprosto nevhodných kvádrech, bílých košilích a kravatách. Hrůza. Vizuálně z toho nejlépe vyšla ona slečna. Ale zas ten její přednes! Opravdu jsem zpočátku myslel, že mluví turecky, nebo tak nějak. Ale ne! Bylo to česky. Potíž byla v tom, že to měla tak najetý. Prostě nahodila básničku a jela. Trochu obdoba průvodců na českých hradech a zámcích. Jen asi tak 10x rychlejší a naprosto nesrozumitelné.
Slečna přišla s nabídkou, splnila svou profesní povinnost. Já jsem mohl nabídnout Intru (páč Intra je nejlepší ;-) a také parfémy Refan. Tím jsem udělal reklamu jak sobě, tak i svému kamarádovi, kterýžto je prodejcem těchto parfémů a flakónů v ČR.
A proto: Nakupujte parfémy Refan a nakupujte Intru! Intra do vašich útrob, Refan na vaší pokožku. Budete zdraví a voňaví!
Zde jsou parfémy refan a zde flakony.
Intra a Nutria jsou zde.
Komentáře